Souhrn závrečné zprávy z Děvína

 

Radim Hédl a Jiří Danihelka, říjen 2003

 

 

Základní údaje o území

 

Název: NPR Děvín-Kotel-Soutěska, součást chráněné krajinné oblasti a biosférické rezervace Pálava.

Lokalita: celé území NPR, rozloha zhruba 380 ha.

Souřadnice: x = 598 971, y = 1 197 104 (podle Křováka)

Typ biotopu: komplex vegetačních typů, a to (a) suchých trávníků svazu Festucion valesiacae a skalních trávníků asociace Poo badensis-Festucetum pallentis a svazu Seslerio-Festucion pallentis (T1.3 skalní vegetace s kostřavou sivou, Festuca pallens, a T3.3 úzkolisté suché trávníky podle Katalogu biotopů České republiky), a (b) listnaté lesy několika typů ze svazů Carpinion, Tilio-Acerion a Quercion pubescenti-petraeae (L3.4 panonské dubohabřiny, L4 suťové lesy a L6.1 perialpidské bazifilní teplomilné doubravy).

 

Zaměření studie

 

Tato studie má za úkol porovnat změny ekosystémů (zejména vegetace) NPR Děvín. Jde jednak o celkovou změnu ekosystémů během několika desítek let (zhruba v období po upuštění od tradičního obhospodařování), jednak o dynamiku teplomilných trávníků v posledním desetiletí.

Hlavním přístupem je sledování časových změn druhového složení a celkové podoby rostlinných společenstev. Jde o tři dílčí studie:

 

I.            Sledování meziroční dynamiky jarního aspektu suchých trávníků. Na sedmi trvalých plochách 4 krát 4 m na vrcholu Děvína bylo v letech 1993–2003 vždy na jaře zaznamenáváno složení vegetace.

II.          Analýza dlouhodobých změn krajinného poryvu pomocí leteckých snímků z let 1938, 1963 a 1990.

III.       Srovnání stavu lesní vegetace a půd v letech 1953–1964 a 2002–2003, pomocí opakování záznamů vegetace za pomoci fytocenologických snímků (více než 200) a analýz půdních profilů (34).

 

Stav území

 

Území bylo až do poválečných let intenzivně hospodářsky využíváno. Zhruba 3/4 rozlohy tvoří lesy, které byly obhospodařovány jako les nízký a střední s dobou obmýtí 10–30 let (výjimečně více). Od středověku skýtaly zejména palivové dříví. Na jihovýchodním úpatí bývaly ve středověku vinice. V poslední čtvrtině 19. století začalo na některých místech umělé zalesňování pastvin za použití nepůvodních nebo stanovištně nevhodných dřevin, zejména borovice černé (Pinus nigra), dubu letního (Q. robur) a d. ceru (Q. cerris), jakož i trnovníku akátu (Robinia pseudacacia) a pajasanu žláznatého (Ailanthus altissima). Bezlesé plochy byly intenzivně spásány a snad i sečeny. Od středověku existovaly hlavně v blízkosti obcí vápencové lomy. Téměř po celé 20. století bylo území dnešní rezervace zároveň oborou pro daňky, muflony a kozy bezoárové.

V roce 1946 byla zřízena rezervace (území požívalo jisté ochrany již za doby druhé světové války) a obhospodařování bylo podstatně změněno. Těžba byla postupně silně omezena, avšak stále docházelo k pomístním výsadbám nepůvodních dřevin; oborní chov zvěře byl oficiálně ukončen až v roce 1996, v rezervaci však stála žilo v stádo muflonů (v létě 2001 asi 98 kusů, o rok později po podstatné redukci asi 50 jedinců). Zároveň silně stoupl vliv turistiky, což se však týká jen exponovaných míst rezervace (zejména nejbližšího okolí turistické cesty mezi Soutěskou a Děvičkami). Celkově je tedy dosavadní ochrana přírody postavena na vyloučení nebo podstatném omezení hospodaření v území.

 

Cílový stav

 

Cílem ochrany přírody v NPR Děvín by mělo být udržení velké biodiverzity na všech úrovních. Důvodem je to, že jde o jedno z biologicky nejrozmanitějších a zároveň v ČR unikátních (ve smyslu výskytu vzácných druhů) území. Kritérium biodiverzity by tedy mělo být nejdůležitější a veškerá péče by měla být řízena tímto hlediskem.

Dosažení přírodního stavu ekosystémů by vzhledem k tisíciletí trvajícímu silnému ovlivnění území člověkem nemělo být hlavním cílem péče jednak proto, že celé území rezervace je kulturně-přírodním fenoménem, a také proto, že by to mohlo vést k nežádoucím změnám v biodiverzitě.

 

Doporučené zásahy na lokalitě

 

Podrobnou specifikaci viz u jednotlivých částí této studie.

 

Obecné zásady péče o dané biotopy

 

Vycházíme z předpokladu, že hlavní hodnotou daného území je vysoká biologická rozmanitost. Ta je se vší pravděpodobností z velké míry dána poměrně intenzivním obhospodařováním tradičními metodami. Území je navíc složeno z různých typů ekosystémů – přírodě bližších (lesy) i převážně kulturně podmíněných (většina bezlesí a některé typy lesů).

Veškerá opatření by měla mít charakter zásahů nutných k udržení této rozmanitosti na úrovni druhů a ekosystémů. Protože území podobné rozlohy nelze čistě z technických důvodů obhospodařovat tak jako v minulosti úplně celá, je nutno kombinovat ponechání přirozenému vývoji s tradičním způsobem obhospodařování. Přitom je nutno rozlišovat typ ekosystému ve smyslu jeho kulturní podmíněnosti a jedinečnosti v rámci území i větších oblastí (např. České republiky). Důležitá je rovněž dynamika samovolných změn (rychlost sukcese k přírodnímu stavu) a náchylnost k invazi kompetičně silných cizích druhů. Umělé výsadby nepůvodních druhů (zde dřevin) je vhodné postupně eliminovat, protože dřívější stav zpravidla narušují, ačkoliv jejich přítomnost může být často zejména z estetického (borovice černá) nebo hospodářského (trnovník akát jako medonosná rostlina) hlediska vnímána kladně.

 

Rizika při zásazích

 

Snad kromě půdní eroze a možnosti zavlečení cizího druhu nehrozí při hospodářských zásazích významnější riziko poškození ekosystémů.

Největší obtíží navrhovaného tradičního obhospodařování části lesů mohou být zřejmě vlastnické vztahy a ekonomická stránka věci obecně (odbyt atd.).