Abstrakt

 

Národní přírodní rezervace Děvín-Kotel-Soutěska se vyznačuje vysokou biodiverzitou a výskytem vzácných druhů a společenstev. Cílem práce je popsat a vysvětlit změny lesních ekosystémů od roku 1946, kdy byla zřízena přírodní rezervace a skončilo staletí trvající hospodářské využívání. Tradiční management byl postaven na velmi intenzivním využívání lesů, což lze dokumentovat jednak historickými písemnostmi, jednak dodnes zřetelnou podobou lesa.

Dřívější stav lesních ekosystémů dokumentují záznamy J. Horáka z padesátých a začátku šedesátých let. Jde o zhruba 200 fytocenologických snímků a přes 30 popsaných a analyzovaných půdních profilů na ploše zhruba 380 ha. Kromě přirozené sukcese zde byl značný vliv oborní zvěře. Základním přístupem k posouzení změn lesních ekosystémů bylo systematické zopakování všech starých záznamů a analýz pokud možno stejným způsobem. To bylo provedeno v letech 2002 až 2004.

Vegetace a půdy byly nejprve popsány z hlediska variability. Lesní vegetace je tvořena třemi základními typy, dubohabřinou, suťovým lesem a xerotermní doubravou. Syntaxonomické postavení a druhová diagnostika prvních dvou typů jsou dosud nejasné, v literatuře nedostatečně vyřešené; zatím chybí analýza fytocenologických snímků. Půdy jsou tvořeny pěti základními typy: rendzinami a pararendzinami, černozeměmi, šedozeměmi, hnědozeměmi a koluvizeměmi. Klasifikace lesních půd Děvína je značně obtížná a zatím ne zcela vyřešená.

Pokud se týče změn ekosystémů, pak hlavními závěry jsou snižování alfa-diverzity lesní vegetace, zejména v keřovém a bylinném patře, zapříčiněné stinnějšími podmínkami – prakticky vymizely světlomilné druhy, ubyly graminoidy, a eutrofizace čili celkové obohacení živinami projevující se přibýváním nitrofilních druhů včetně několika invazních (především netýkavky malokvěté). Lokální druhová zásoba (florula) také jeví tendenci k ochuzení.

Půdy reflektují daný trend s daleko větší setrvačností. Nejnápadnějším procesem je akumulace karbonátového materiálu v povrchových horizontech (zejména u rendzin) a zvětrávání na jemnozrnnější frakce. Půdní reakce zpravidla stoupla, okyselování se ukázalo pouze v potenciální výměnné reakci. Sorpční komplex půd tedy dobře absorbuje přísun vodíkových iontů. Očekávaná illimerizace neprobíhá ani v luvických horizontech.

 

 

Abstract

 

The Děvín-Kotel-Soutěska nature reserve (Pálava, SE Czech Republic) is characterized with a high biodiversity, hosting rare species and communities. The aim of this study is to describe and explain changes of forest ecosystems since 1946, when the reserve was established and the centuries-lasting utilization ceased. The traditional management was very intensive, which can be documented with archive sources and still apparent trees and forest shaping.

            The past ecosystems state had been documented by J. Horák in the 1950s and 1960s. Approximately 200 phytosociological relevés and over 30 sampled and analyzed soil pits represent an area of about 380 hectares. Except for the succession, an impact of game animals was considerable. The main approach for assessment of the changes was a systematical repetition of all old records and analyses the same or most similar way. This was done in 2002–2004.

Forest vegetation and soils were first described concerning their variability. The vegetation is constituted of three basic types, i.e. oak-hornbeam, maple-lime, and thermophilous oak forest. Syntaxonomy and species diagnostics of the first two types has been unclear by now, not sufficiently done yet; no relevé analysis has been available. The soils are constituted of five main types, i.e. rendzinas and pararendzinas, chernozems, greyzems, luvisols and coluvisols. Their classification is very difficult and not properly known.

Considering the ecosystems’ changes, the main feature is decrease of alpha-diversity, especially in shrubs and herb layer. The reason is more shadowy conditions, for which the light-demanding species disappeared and the graminoids decreased. The second process is eutrophization reflected with an increase of nitrophilous species including the invasive ones. The local species pool also tends to decrease.

The soils reflect the trend far more slowly. The most apparent is accumulation of carbonate material in surface horizons, especially in rendzinas, and weathering to finer fractions. Soil reaction generally increased, acidification has been shown almost only in the potential reaction (in KCl solution). Therefore, the sorption complex of the soils absorbs and buffers well the acidic input. Expected illimerization could not be observed even in luvic horizons.