Výšková stupňovitost vegetace východního Himálaje

(psáno v roce 2001 spolu s P. Kunešem)

Na úvod

Oblast na východním okraji horského pásma Himálaje a Tibetské náhorní plošiny. Dnes administrativně čínské provincie Jinan (zhruba 1/3 rozlohy, severozápad) a Sečuán (západní polovina). Hory na pomezí Tibetu, Jinanu a Sečuánu dosahují výšek 6000-7500 m n.m. Paralelně zde v úseku několika set km tečou veletoky Jang-c’, Mekong... tvořící kaňonovité soutěsky (nejznámější je turistická atrakce Tiger Leaping Gorge).

            -tropický horský prales na hranicích Barmy a Číny (jedno z center světové druhové diverzity)

            -subtropický les v západním Jinanu, kde vrcholky hor dosahují 4000-4500m

            -po tibetskou náhorní planinu (3000-5000 m).

Gongga Šan

Výraznou skupinou je masív Gongga Šan, s nejvyšším vrcholem 7556 m. Jde o dosud dobře zachovalý přírodní celek, ačkoliv s rostoucím ekonomickým potenciálem určitých vrstev čínského obyvatelstva sílí v poslední době zvlášť turistické tlaky. Změny se odehrávají doslova z roku na rok.

Na Gongga lze dobře pozorovat výškovou členitost vegetace. Na východním svahu vypadá následovně. Do 1600 m porůstají úbočí subtropické semiaridní křoviny. Pásmo 1600-2300 m je tvořeno horským subtropickým stálezeleným lesem, složeným z listnáčů. Význačnou dřevinou je Lithocarpus cleistocarpus, tvořící porosty ve výškách 2000–2200 m. Dalšími typickými druhy jsou Dalbergia hupeana, druhy rodu Phoebe, Lindera pulcherrima, a některé druhy chráněné čínskými zákony, jako Ceridiphyllum japonicum (foto), Tetracentron sinense (dřevina endemické čeledě Tetracentraceae, zasahující z východního Himaláje do Číny), šácholan Magnolia dawsoniana, Trillium tschonoskii, Gastrodia elate. Ceridiphyllum japonicum patří do prastaré izolované skupiny ...Vzácné druhy jsou např. Cardiocrinum giganteum nebo Cymbidium goeringii. Z obratlovců jsou zde Macaca mulatta, Budorcas taxicolor, Ailurus fulgens, nebo Tragopan temminckii.

Tento stálezelený subtropický les se v pásmu 2300–2500 m mísí s opadavým až smíšeným lesem, který dále přechází v pásmo temperátního smíšeného lesa (2500–2900 m). Stromové patro je složeno ze smrku Picea brachytyla, tsugy Tsuga chinensis, několika druhů břízy (Betula spp.) a javoru (Acer spp.). Státem chráněné druhy jsou např. zmíněný smrk, Euptolea pleiospermum, a vrba Salix magnifica. Charakteristické je velké druhové bohatství rododendronů. V tomto typu lesa se vyskytují např. Rhododendron pachytricum, Rh. argyrophyllum, Rh. asterochnaum, Rh. floribundum, spolu se stromovitými azalkami (Azalea). Kromě zmíněných živočichů je zde i Selenarctos thikenus.

Subalpinský jehličnatý les představuje další výrazný typ vegetace. Je to zároveň jeden z hlavních vegetačních typů celé východní části plošiny Quinghai–Xizang (Tibetské ??). Zasahuje téměř 1000 výškových m (ve 2900–3800 m n.m). V typické formě je na východních svazích Gongga vyvinut v nadm. v. 2800-3000 m. Kromě dominantní jedle Abies fabri je les složen z břízy Betula utilis a jeřábů Sorbus spp. Opět je zde řada druhů rododendronů, např. Rhododendron calophyrum (??), Rh. maculiferum, Rh. lutescens, Rh. ambiguum. V bylinném patře jsou Trillium tschanoskii, Circaeeaster agrestis, Sinopodothyllum memodi, Kingdonia uniflora.

Ve vyšších nadmořských výškách je les nahrazen alpinskou vegetací: ve 3800–4200 m křovinnou, od 4200 do 4600 m alpinskými loukami a do 4900 m sutěmi se sporadickou travinno-bylinnou vegetaci. Od 4900 m po nejvyšší vrcholy (7556 m) je pásmo trvalého ledu a sněhu. Na několika místech masívu je tato vegetační stupňovitost porušena ledovci. Na východních svazích je to ledovec Hailuogou, sestupující až do zhruba 3500 (??) m. Jak ledovec v posledních desetiletích taje a ustupuje, zanechává za sebou asi 100–200 m hluboké koryto o průřezu širokého písmene U (foto). Z čela ledovce vytéká řeka, tvořící štěrkovito–písčité naplaveniny. Tyto nestabilní sedimenty pomalu zarůstají vrbami (Salix spp.).

Obyvatelstvo

Původní obyvatelstvo je tvořeno několika tzv. národnostními menšinami, kterých je v Číně udáváno 55-56. Různorodost přírody má svou paralelu v národnostní pestrosti obzvlášť v jižním a západním Jinanu. Významnějšími národy na východním okraji Tibetského plató (severozápadní cíp provincie Jinan) jsou Bai, Naši, Lisu, Ji, a několik dalších. Národy vytvořily specifické kultury – Dali a Li–ťiang, hlavní města bývalých států Baiů a Našiů, jsou dnes vyhledávanou atrakcí jak čínských, tak západních turistů. Jižní Jinan, hornatá oblast tropických lesů, je obývána převážně etnikem Dai (blízkým Thajcům a Laosanům), ale i dalšími národy – např. Va, Lahu, Hani. V autonomní oblasti Šišuangbanna (s hlavním městem Džing–hong) dnes tvoří Daiové asi 1/3 obyvatelstva.

Tibetská náhorní planina (mj. celá západní polovina provincie Sečuán) je tradičně obývána jen Tibeťany. Osídlení Tibetu je velice řídké, na ploše XXX km2 žije (či před čínskou anexí žilo) jen okolo 4 milionů lidí. Travnaté pláně jsou spásány stády jaků, ze zemědělských plodin se zde daří jen ječmeni, kukuřici a bramborám.