Požár v Torres: Jak to bylo doopravdy...

Osnova:

- Co bylo v médiích a reakce místních lidí (De tu país! Luis.)

- Fakta (realita)

- O požárech v ekosystémech, konkrétní doklad (Cerro Castillo)

- Torres del Paine není vůbec příroda – lesní ekosystémy už vůbec ne

- Jsme vděční Jirkovi Šmitákovi, že nám jako vědcům zajistil práci. Neměli by poděkovat i lesáci?

Sedmnáctého února letošního roku zapálil český občan Jiří Šmiták jeden z nejcennějších národních parků v Chile, světoznámý Torres del Paine. Nebyl to první a jistě ani poslední požár chilského národního parku. Trval více než dva týdny a shořelo asi 15 000 hektarů. Z toho 2 000 hektarů tvořil les pabuků (místní obdoba našeho buku), z čehož asi 400 hektarů, což odpovídá ploše o velikosti 2 krát 2 kilometry, porůstal dospělý les,. Zbytek, tj.více než 80 % shořelé plochy, byly pastviny. Celý národní park zaujímá však rozlohu mnohem větší, oblast zasažená požárem představuje jen asi pět procent plochy parku o něco většího než naše Šumava. Spálený les bude velmi obtížné a nákladné nahradit. Jiří Šmiták vyvázl s pokutou v přepočtu zhruba pět tisíc korun, což je maximum, které podle chilského lesního zákona mohl dostat; „incident“ však odstartoval mohutnou mediální vlnu. U nás i v Chile se lidé mohli denně dozvídat senzační podrobnosti o záchranných pracech i o osobě „paliče“. Česká oficiální místa se cítila natolik vinna, že vzápětí vyslala diplomatickou misi a zavázala se spolupracovat při obnově chilské přírody. Událost nepostádala emocionální náboj, „žhář“ uveřejnil v místních novinách omluvný dopis a ministr zahraničí Svoboda zaslal srdceryvnou nótu svému chilskému protějšku. Šlo však skutečně o ekologickou katastrofu, nebo o z hlediska přírody spíše epizodní událost?

Národní park Torres del Paine je v průvodcích i na internetu prezentován jako „ráj na Zemi,“ neporušená panenská příroda v jednom z nejzapadlejších koutů planety. Avšak na divočinu natěšený návštěvník bývá zklamán. Už před více než dvěma sty lety kraj kolonizovali emigranti z nejrůznějších částí Evropy, kteří zde zakládali farmy. Původní krajina byla mimo ledovce a skály převážně zalesněná, takže půda se získávala stejně jako v Evropě v raném středověku – klučením a vypalováním lesa. (Prvotním motivem ke žďáření lesů bylo ovšem ničení úkrytů Indiánů.) Současná příroda národního parku je proto tvořena z větší části pastvinami a lesy, které jsou silně pozměněné člověkem. Park také každoročně navštíví téměř sto tisíc návštěvníků, takže frekventovaná místa nejsou o moc zachovalejší než například v našich národních parcích; jediná skutečně relativně nedotčená příroda jsou pusté, nepřístupné skály a ledovce, na které se běžný turista podívá jen z dálky, a oblasti, kam nevedou žádné turistické stezky. Právě tato příroda je unikátní. Torres del Paine také není jediný národní park v nejjižnějším cípu Chile, sousední chráněná oblast, pojmenovaná podle chilského politika Bernarda O´Higginse, je daleko větší a najdeme zde místa, kam ještě nikdy nevstoupil bílý člověk.

Škody způsobené ohněm nejsou zrovna malé, hašení stálo v přepočtu 40 milionů korun a obnova lesa bude stát podle odhadů ještě jednou tolik. Mimochodem, Jiří Šmiták byl v historii šestnácti požárů od založení národního parku (1974) vůbec první hříšník, který se k zapálení přiznal. Škody jsou, podle odborných i laických chilských zdrojů, tak rozsáhlé zejména proto, že hašení nebylo zpočátku příliš horlivé a záchranáři na ně nebyli technicky ani odborně vůbec připraveni. Jaký však měl požár z pohledu přírodovědců opravdu dopad na místní ekosystémy? Je nákladné zalesňování opravdu nezbytné a je to opravdu jediná možnost, jak se vyrovnat se vzniklou situací?

Ve skutečnosti nehořely žádné původní pralesy, ale pastviny zarostlé expanzivním keřem Chiliotrichum diffusum, který se jinde nákladně likviduje a částečně i lesy;nepřírodní porosty dvou druhů pabuku (Nothofagus); jejichž podrost dnes tvoří povětšinou zavlečené druhy, z nichž některé jsou záměrně vysévané jako pícniny. Kromě toho některé druhy pabuků dokáží po požáru dobře regenerovat.

Z pohledu vegetace nejsou požáry ničím zcela neobvyklým, některé typy vegetace (i lesní) jsou na nich dokonce závislé. Požár likviduje nahromaděnou stařinu, prosvětluje husté porosty a vrací živiny do oběhu; na uvolněné ploše může začít nový cyklus ekosystému. Příkladem jsou některé severoamerické borové lesy. To ovšem neplatí pro ekosystémy jižní Chile, kde je však historie vypalování bohatá díky člověku. To je zřejmé nejen z dnešní silně odlesněné krajiny, ale i z nálezů vrstev uhlíků pohřbených v půdách. Jeden takový půdní profil jsme odkryli nedaleko Torres del Paine, na lokalitě Cerro Castillo – bylo jasné, že vegetace zde někdy v minulosti úplně shořela.

Podle našeho názoru se neudála žádná ekologická katastrofa. Zničená plocha byla relativně malá, nešlo o žádnou nedotčenou přírodu. Požáry zde občas bývají. Z hlediska turistického průmyslu, na kterém je oblast ekonomicky závislá, se také nic vážného nestalo, což potvrzují i místní provozovatelé hotelů. Turisticky nejnavštěvovanějších míst se požár vůbec nedotkl. Je evidentní, že celou kauzu média značně zveličila a negativní reklama může turistickému ruchu způsobit paradoxně větší škodu než samotný požár. Je pozoruhodné, kolik politického altruismu případ vyvolal. Nebude horlivá zalesňovací akce spíše vyhozenými prostředky a je „obnova původního lesa“ vůbec možná a žádoucí?

(verze posledního odstavce)

Podle našeho přesvědčení neznamená vyhoření části národního parku Torres del Paine žádnou ekologickou katastrofu. Zničená plocha je relativně malá, rozhodně zde není nedotčená příroda. Požáry ji navíc občas postihují. Z hlediska turistického průmyslu, na kterém je oblast ekonomicky závislá, se také nic závažného nestalo, což potvrzují i místní provozovatelé hotelů. Turisticky nejnavštěvovanějších míst se požár vůbec nedotkl. Je evidentní, že celou kauzu média zveličila nad její reálný rozměr. Taková negativní reklama může turistickému ruchu způsobit paradoxně větší škodu než samotný požár. Je pozoruhodné, kolik politického altruismu případ vyvolal. Je přitom skvělé, že od slov nebude daleko k činům; například již byla podepsána smlouva, podle které naše vláda vypomůže 4,5 miliony českých korun na vybudování lesní školky pro pěstění původních dřevin. Právě čeští odborníci se zde mohou dobře uplatnit. Rozsáhlá zalesňovací akce za účelem „obnovy lesa“ se však lehce může stát krátkozrakým plýtváním prostředky. Lepší by bylo dlouhodobě investovat do sice méně nápadných, avšak smysluplnějších programů – globálně skutečně závažnými problémy jsou ničení tropických pralesů a ubývání vody v sušších oblastech planety.

-----

Torres del Paine – celková rozloha 242 242 ha, spálených 15 000 ha, což je asi 6,2 %

inetová diskuze na chilském serveru http://www.antro.cl/foros/showthread.php?t=44819

téma - Požár v Torres del Paine

- Co si myslíte o tom pytli sr., kterej zapálil voheň v T.? Tomu hajzlovi dali pokutu jenom 120 tisíc, měli by ho hodit na hranici.....

- Bohužel přijíždějí odjinud parchanti, který ničí to pěkný, co tu máme, kéž bychom se jednoho dne naučili vážit si sebe samých a spravedlnost kéž by se naučila dělat správně svojí práci a nedávat těm hajzlům tak nízké pokuty.....

- (člověk, jehož otec pracuje u Conafu): Všechno je to otázka rozpočtu. Například v 6. regionu spotřebovali všechny prostředky určené na hašení požárů pomocí helikoptér už na konci ledna, protože bylo hodně požárů....a věděli jste, že požár zaplevelený plochy v 5. regionu stojí stejně jako požár v lese araukárií na jihu? A to jen proto, že nechtěj změnit zákon......jakýkoliv požár pastviny nebo vysázeného lesa (borovic, eukalyptů) stojí víc než požár našich přirozených lesů.....jo a ještě, když hoří les i na soukromém pozemku, musí ho jít lidí z Conafu hasit, pak máme mít dost lidí na hašení našich lesů....a aby mohli být zapojeni do hašení i vojáci, musí být oblast vyhlášená oblastí katastrofy, je to dva nebo tři roky, co hořelo v araukáriovém lese, po osmi dnech teprve oblast vyhlásili jako zasaženou katastrofou a po dvou dnech bylo díky vojákům a policajtům uhašeno – proč sakra to nevyhlásili dřív? kéž by jim tohle sloužilo jako varování!

- Jdem spálit Českou republiku!!!!!!

- vláda se nikdy nepoučí – parchantovi, který poškodil moai, pitomou pokutu, tomuhle, kterej způsobil nevyčíslitelnou ekologickou katastrofu, kdy stálo několik stovek miliónů uhasit oheň, taky tak směšnou pokutu....kdy se konečně přestanou ministři, soudci a poslanci hádat o prachy a začnou se zajímat o to, co se v Chile skutečně děje?!

- Jsem lesník a strašně se stydím za to, co se děje v Conafu

- Souhlasím s tím, že 120 tisíc je málo, ale uvědomte si, že to byla nešťastná náhoda, že to nebylo vědomě spáchané jako u těch pitomců, co počmárali tu zeď.

- P..., to je fakt k vzteku, ten Čech zaplatil 120 tisíc a ty děcka jsou pořád ve vězení kvůli počmáraný zdi.

- Měli ho zavřít, deportovat do Čech a navždy mu zakázat vrátit se do Chile.

- Kurva, to je smutný, koukat se, jak se tam pálej ty hektary, a to všechno jen kvůli našim pos.... zákonům a představitelům, který platíme....